Kukri

Na počátku roku 326 př. n. l. vpadl Alexandr Veliký do Indie. Jeho tažení se vyznačovalo mimořádnou krutostí, řečtí vojáci ničili a vypalovali města i celé kraje. Když Alexandr zhruba po roce Indii opustil a vydal se zpět na západ, zanechal na dobytých územích řecké posádky a do čela podrobených území dosadil vládce - satrapy. Podrobené indické státy se, ale téměř okamžitě po odchodu Alexandrovy armády vzbouřily a po řeckých veteránech, usazených v Indii, se nezachovaly žádné stopy. Jedna stopa se dost možná zachovala. Řečtí vojáci, zejména pak členové Alexandrovy elitní jízdy byly často vyzbrojení sečným mečem kopis. Tato pozoruhodná zbraň v sobě kombinuje průraznost sekery s dlouhým ostřím meče a současně si zachovávala možnost použití k bodu.

Legendární nepálský nůž kukri se řeckému meči kopis natolik podobá, že se mnozí historikové domnívají, že jeho vznik byl inspirovám právě setkáním místních obyvatel se zbraněmi Alexandrových řeckých vojáků. Na druhou stranu se ukázalo, že k vývoji podobných sečných zbraní docházelo nezávisle i v jiných částech světa a je možné, že historie nože kukri začala dávno před příchodem Alexandra Velikého do Indie. V takovém případě by u kolébky kukri nestála zbraň elitních řeckých oddílů, ale docela obyčejná kosa.

Ať už je původ kukri jakýkoli, v moderní době se tento nůž proslavil zejména jako zbraň nepálských a severoindických Gurkhů. Gurkhské oddíly sloužící v armádách Nepálu, Indie a Velké Británie dokonce kukri používají jako součást předpisové výstroje. Do podvědomí Evropanů se kukri dostalo během střetů Východoindické společnosti s Gurkhským královstvím na počátku 19. století a během necelého století si probojovalo cestu do literární historie, když v závěru slavného románu Drákula proklálo hrdlo démonického hraběte Drákuly.

Ilustrativní foto: Kukri nůž terminologie, zdroj internet http://sirkukri.blogspot.cz/